František Nepil

Český spisovatel a žurnalista. Pocházel ze zednické rodiny, dětství strávil ve Svatém Janě pod Skalou a v trampské osadě Výbrnice u Nižboru (1932 – 1937), kde byl jeho otec správcem. Studoval jeden čas na Obchodní akademii v Berouně, studia dokončil roku 1946 v Karlíně. Nejprve pracoval jako propagační referent různých podniků, než se roku 1969 stal redaktorem redakce vysílání pro děti Čs. rozhlasu. O tři roky později zůstal na volné noze, ale rozhlas neopustil. Právě naopak. Toto médium se mu stalo osudným v nejlepším slova smyslu. Právě v rozhlasu pravidelně předčítal své skvělé fejetony, později vydané knižně: Dobré a ještě lepší jitro (1985), Malý atlas mého srdce (1991), Dobrou a ještě lepší neděli (1992) aj. Týkaly se většinou zdánlivě obyčejných lidských osudů a mezilidských vztahů. Právě v těchto fejetonech a také při jejich přednesu uplatnil svůj mimořádný vypravěčský talent, humorný nadhled a znalost ryzí češtiny. V šedesátých letech si ve Stradonicích pořídil domek čp. 31, kde trávil mnoho času a napsal zde většinu svých knih. Právě slastem a strastem chalupaření věnoval jeden svůj titul, který získal velkou oblibu mezi čtenáři – Jak se dělá chalupa (poprvé 1968). Pobyt ve Stradonicích měl na jeho literární dílo velký vliv, vždyť jej inspiroval k napsání knížek o sepětí s venkovskou krajinou Střevíce z lýčí (1982), Kněžnin prsten (1990). Velkou část svého života věnoval tvorbě pro děti. Pohádky jako Makový mužíček (1976, zfilmováno), Polní žínka Evelínka (1979, zfilmováno) Naschválníčci (1981) a další přinášely radost několika generacím dětí. Je pohřben na stradonickém hřbitově.