Obec Nižbor
ObecNižbor

Středověk a novověk


Velkou úlohu v zabezpečení přemyslovského knížectví a později královské moci měl původně nedaleký hrad Křivoklát, který stál přímo v centru panovnické državy, obecně nazývané přemyslovský královský hvozd. Vznikla v něm řada hradů a hrádků, mezi nimi i Nižbor, o kterém máme první zprávu z roku 1265. Tehdy se ještě nazýval Miesenburg, neboli hrad nade Mží. Později zkomolením původního názvu vznikl dnešní Nižbor. Stavebníkem hradu byl zřejmě Přemysl Otakar II. Hrad se stal významným mocenským a také správním centrem tehdejšího Podbrdského kraje. Byl položen na vysoké ostrožně nad soutokem Habrového potoka a řeky Berounky (Mže) a silně opevněn. Ovšem ani to jej neučinilo nedobytným. Naposledy se vojensky hradu zmocnila v roce 1425 husitská vojska.

Hrad zůstal poměrně dlouhou dobu (do roku 1601) královským zbožím, i když často zastavovaným bohatým šlechticům, u kterých měl panovník finanční závazky. Jedním z nich byl i rod Otů z Losu, kteří jej přechodně získali v roce 1510 na dobu téměř devadesáti let. Otové nepatřili k mocným, ale zato k podnikavým rodům. Využili přírodního bohatství zdejšího kraje (Krušná hora) a začali podnikat v oblasti hutnictví. V roce 1512 získali od panovníka Vladislava Jagellonského postavit pod Nižborem železnou huť. Protože již vlastnili jednu u Hýskova (Stará huť), nazvali ji Novou hutí. Tak bezděky položili základ dnešní obce. Železářský provoz potřeboval řadu lidí, zejména odborníků, které Otové zvali z Německa. Ti se však velmi rychle počeštili a obec se začala rozrůstat. Do konce 16. století byla huť velmi malá, teprve počátkem 17. století zde vyrostla první „vysoká“ pec (měřila 10 m). Jako palivo sloužilo až do konce existence huti dřevěné uhlí, pálené v milířích v okolních lesích. Pro potřeby hutě založili Otové rybník pod hradem (dnes již neexistující) a pivovar.

Otové zde žili a podnikali až do roku 1601, kdy hrad s panovníkovým souhlasem odprodali rodu Šanovců, kteří jej nákladně přestavěli na renezanční zámecké sídlo. Po několika letech jej však museli v roce 1613 prodat. Teprve v průběhu třicetileté války a pobělohorských konfiskací jej získal spolu s nižborským panstvím rod Valdštejnů, který držel i sousední hrad a panství Křivoklát. V letech 1720-1725 nechali Valdštejnové přestavět nižborský zámek v barokním stylu, založili zde cihelnu a také zbrojovku na Habrovém potoce, která však neměla dlouhého trvání. Od roku 1731 získal křivoklátské panství, jehož součástí se mezitím stal i Nižbor, mocný rod Fürstenbergů, který jej vlastnil až do roku 1929 (rodová hrobka některých Fürstenbergů se nachází naproti nižborskému zámku). Fürstenbergové pečovali hlavně o rozvoj železné hutě, ze které měli velké příjmy a kterou v první polovině 19. století nákladně zmodernizovali. Huť však nepřinášela jen obživu zdejším lidem. Roku 1808 se stala příčinou velkého požáru, který strávil velkou část obce.

Po revolučních událostech roku 1848 v Evropě i rakouské monarchii Nová Huť, tak jako ostatní obce, získala samostatnost a přestala být součástí křivoklátského panství. V té době zde žilo přes tisíc obyvatel ve 105 domech, z nichž některé stály již na nově osídlovaném levém břehu řeky. Začala se zde rozmáhat nejrůznější řemesla, obchody a také spolková činnost (Řemeslnický spolek 1854, Čtenářský spolek 1883, hasičský 1892, Sokol a Dělnická tělocvičná jednota 1907 atd.). Proslulými se staly i slavnosti pořádané na ostrově, staleté naplavenině uprostřed Berounky, kde kdysi stával jeden z řady místních mlýnů.

Tak jako měl zásadní význam pro obec vznik hutě, stal se pro ní přelomem i její zánik v roce 1875. Byla již zastaralá a investice do ní by se již nevyplatily. K jejímu zániku však také přispěla katastrofální povodeň v květnu 1872, která zničila řadu domů a vyžádala si 15 obětí. Kromě toho zničila rybník nad hutí, který již nebyl obnoven, tak jako výroba v budově zdejšího pivovaru, kam se po čase přestěhovala škola.

Obec se částečně vylidnila. Na druhé straně právě pro klid a nádhernou okolní přírodu sem již od konce 19. století mířily každoročně stovky rekreantů (letních hostů) především z Prahy a svou přítomností zvyšovaly životní úroveň mnoha rodin. Ostatně rekreace je dodnes významnou součástí života na Nižborsku.

Zániku hutě využila Jiratova továrna na dřevo, která působila v opuštěných objektech železáren. K dopravě využívala nově postavenou železniční trať (1876) z Rakovníka do Berouna se stanicí v Nižboru a silniční most (1865), který nahradil starý přívoz. Skutečné hospodářské oživení však nastalo teprve po roce 1903, kdy zde Antonín Rückl ze známého sklářského rodu založil na levém břehu Berounky velkou moderní sklárnu, která přinesla obci další rozvoj. Pro nové dělníky pak vystavěl kolonii dělnických domků (1913). Dalším architektonickým přínosem se stala v roce 1911 hvězdárna dr. Ladislava Pračky, který mj. elektrifikoval celou obec, jako první na Křivoklátsku. Hvězdárna však fungovala jen krátce, do roku 1916.

V tomto roce již dvě léta probíhala ničivá světová válka, která nepřímo postihla i Novou Huť. Rapidně se zhoršovalo zásobování, v roce 1915 musely být zavedeny přídělové lístky, ve stejném roce vznikl v zámku vojenský lazaret. Téměř z každého domu musel do císařské armády narukovat syn či manžel. 43 mužů se už nikdy nevrátilo. Z toho čtyři padli v řadách československých legií, které bojovaly za samostatnost českého státu. Všechny oběti první světové války uctil roku 1923 vybudovaný malý památník s bustou prvního prezidenta T. G. Masaryka před budovou školy.

(Jiří Topinka)

Nižborský list

Nižborský list

Přihlášení k odběru zpráv

Dostávejte informace z našeho webu prostřednictvím SMS a e-mailů

Mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu v mobilní aplikaci – V OBRAZE.
Volně ke stažení:

GOobec mapový portál

mapové podklady a dokumenty území obce

GOobec mapový portál