Emerich Maixner

Jeden z nejvýznamnějších českých lékařů. Po dokončení lékařských studií (1871) přijal místo asistenta na lékařské klinice prof. Eiselta. Po rozdělení univerzity na českou a německou přešel na českou lékařskou fakultu a roku 1888 získal titul profesora v oboru vnitřního lékařství. Mnoho znalostí v oboru získal na studijních cestách po Evropě. Po vzniku české akademie se stal jejím členem. Přispíval velmi často objevnými studiemi do prestižního Časopisu lékařů českých, který sám redigoval, a jiných odborných periodik. Z nepřeberné řady jeho studií má největší význam monumentální čtyřdílná Příruční kniha specielní pathologie a therapie vnitřních nemocí (1888 – 1897), první a nadlouho jediná česká učebnice v tomto oboru. Během první světové války pracoval jako vrchní štábní lékař v záložní nemocnici Červeného kříže v Praze – Karlíně. Po skončení války odešel do výslužby a krátce nato zemřel.