Krátce po osvobození se Nová Huť pod Nižborem v roce 1946 přejmenovala na nynější Nižbor a od roku 1949 se odtrhla od rakovnického okresu a stala se součástí definitivně Berounska. To již jeden rok existoval nový komunistický režim, jenž byl nastolen v únoru 1948 a měl přinést sociální spravedlnost. Namísto ní však došlo k nastolení totalitního systému, který tvrdě postihl i řadu obyvatel Nižboru (politické procesy, emigrace apod.). Navíc došlo v padesátých letech k nucené kolektivizaci zemědělství a socializaci všech živností a obchodu, což se podepsalo na úrovni zdejších služeb a zásobování. Určité zlepšení nastalo po výstavbě nové samoobsluhy v roce 1978.
Citelná poválečná bytová nouze se řešila zčásti výstavbou panelových domů v šedesátých letech (u sklárny), ale hlavně výstavbou rodinných domků na úpatí Šňárové, Žlubince i jinde. Zatímco v roce 1950 v Nižboru stálo jen 266 domů, do roku 1980 se jejich počet rozrostl na 319 (bez připojených obcí). V šedesátých a sedmdesátých letech se zlepšil stav místních komunikací a od roku 1952 byla zavedena pravidelná autobusová linka Nižbor – Beroun.
Struktura hospodářství v obci se příliš nezměnila. Sklárna však byla již v roce 1945 znárodněna, bývalý velkostatek převzalo po roce 1948 Státní rybářství Nižbor, později Jednotné zemědělské družstvo Beroun. Družstevní lihovar byl zestátněn roku 1954 a od roku 1960 zde podnik Aroma začal vyrábět vonné látky a přísady, později kosmetické přípravky. Důležitým zaměstnavatelem zdejších obyvatel byly Státní lesy a Státní rybářství se pstruhovými sádkami na potoku Vůznice (vznikly již ve 30. letech 20. století).
Spolkový a kulturní život obce se rozvíjel jednotně, vesměs pod patronací zdejších podniků (závodní kluby). Přesto dosáhl dobré úrovně, např. v případě divadelního souboru sklárny. Sokol se transformoval v Tělovýchovnou jednotu Jiskra, která sdružovala drtivou většinu příznivců sportu v obci a téměř desítku sportovních oddílů. Pro členy tenisového oddílu byl roku 1975 u bývalého Společenského klubu dokončen tenisový areál. Některé sporty díky svým reprezentantům přesáhly místní úroveň (např. v šedesátých letech odbíjená).
Velkou roli získala na Nižborsku v poválečné době rekreace. První chatky zde vyrůstaly již v době první republiky, ale teprve od konce padesátých let došlo ke skutečnému rozmachu tohoto druhu rekreace, včetně každoročního stanování pod hradem u Berounky v místech bývalého ostrova, jenž zanikl v padesátých letech 20. století v důsledku těžby písku. Na konci dvacátého století dosáhl počet rekreačních objektů v Nižboru (i se sloučenými Stradonicemi a Žloukovicemi) bezmála devíti set.
(Jiří Topinka)