Stradonice - vrch Hradiště kde bývalo slavné keltské oppidum

Hradiště – tento vrch s nadmořskou výškou 380 m má doslova světový věhlas a jméno nedaleké obce, Stradonic, proslavil v celém archeologickém světě. Asi kolem roku 500 př. n.l. tuto oblast výrazně poznamenalo keltské osídlení. Keltové jsou vůbec první pojmenovaní obyvatelé české kotliny, kteří sem přišli z oblastí západní Evropy a žili zde zhruba pět století. Toto období nazýváme dobou laténskou. Keltové začali stavět první sídlištní centra (oppida), byli zručnými řemeslníky, vyráběli keramiku, bronzové předměty, byli dobrými obchodníky a razili zde také první zlaté mince tzv. duhovky. Své jméno mince dostaly údajně podle toho, že je většinou lidé nacházeli vyplavené po dešti, kdy se ve slunci leskly. Protože se často objevovaly spolu s duhou, pověra hovořila o tom, že tam, kde se duha dotkne země bude nalezen zlatý poklad („kde stojí roh od nebeské duhy, tu spadá z nebe zlatá mísa s penězi“). Keltové právě na tomto vrchu vystavěli rozsáhlé oppidum, které se podle mnoha badatelů stalo pravděpodobně hlavním obchodním a výrobním centrem v tehdejší střední Evropě. Archeologické nálezy dokazují vysokou civilizační úroveň a manuální zručnost zdejších obyvatel. Právě duhovkám vděčíme za to, že bylo stradonické oppidum vůbec objeveno. V době po první velké hospodářské krizi v roce 1873, kdy řada lidí ztratila práci, živila se řada z nich tím, že na Hradišti vykopávali staré zvířecí kosti, které prodávali na výrobu spodia (kostního uhlí) používaného v cukrovarech. Mezi kopáči byl i Liborin Lebr, který zde 2.8.1877 našel poklad čítající asi 200 ks zlatých mincí. Nález tohoto pokladu odstartoval “zlatokopeckou horečku“, při které hledači pokladů doslova překopali celé území bývalého oppida. Vidina rychlého zbohatnutí byla zřejmě v této nesnadné době příliš silná. Podle dobových svědectví zde každodenně kopalo zhruba 300 lidí. Kopáči měli zabrané úseky na kterých přes den kopali a v noci je hlídali, někteří ozbrojeni i loveckými puškami. Na Hradiště směřovali zájemci o starožitnosti i z jiných míst Čech, dokonce i z Vídně a Německa. Vlakem do Nižbora údajně přijížděli i zvědaví Pražané. Kromě ojedinělých mincí však již nikdo žádný poklad nenašel. Větší pozornost, zejména u sběratelů starožitností, začaly budit hojné nálezy různých bronzových předmětů či střepů hliněných nádob. Poměrně velká část těchto nálezů od soukromých sběratelů se později stala součástí sbírek významných evropských muzeí. Éra Keltů u nás končí zhruba na přelomu letopočtu expanzí germánů. Oppidum bylo germánským kmenem Markomanů vypáleno a rozvinutou keltskou civilizaci na dlouhou dobu nahradili lidé na vývojově nepoměrně nižší úrovni.
Na bývalé oppidum se dá dojít několika cestami. Nejpohodlnější vede od hřbitova ve Stradonicích, kde Vás povedou informační tabule až na samotný vrchol, který je označený dřevěným křížem, nazývaným též Prachovým křížem, ke kterému se váže pověst o uhlíři Františku Prachovi, který si na tomto místě postavil svoji chalupu a hledal zde zlatý poklad. Byl však potrestán duchem křivoklátských lesů, strašným Dymou, který mu zapálil chalupu. Po ní zbyl na tomto místě údajně pouze dřevěný kříž, jehož svislý kůl se neustále propadá do země.