Asi čtyři kilometry severozápadně od Nižboru proti směru proudu řeky Berounky, na jejím pravém břehu, leží Žloukovice. Byly na tom podobně jako Nižbor, co se týká hornatosti katastru a horší kvality půdy. Po celá staletí, od první historické zmínky tu žili většinou jen chudší chalupníci a také lidé, kteří byli spjati s hutí pod Nižborem - uhlíři. Malá a poklidná vesnička bez jakéhokoli průmyslu - ještě před sto lety tu stálo jen pár desítek čísel popisných - má dnes kolem 180 obyvatel, tedy mnohem méně než v minulosti. Malý počet obyvatel však vyrovnává zejména v letních měsících příliv chatařů, protože právě v okolí Žloukovic vyrostly nejrozsáhlejší chatové osady na Nižborsku. Dodnes obec zůstává živou kronikou lidového stavitelství středočeského typu, které je zčásti pod památkovou ochranou státu.
První zmínka o Žloukovicích pochází z roku 1357, ze zakládací listiny karlštejnské kapituly, které obec patřila až do roku 1382, kdy ji král Václav IV. natrvalo přivtělil k nižborskému panství. K němu patřily až do konce vrchnostenské éry v roce 1848. Tehdy čítaly 296 obyvatel žijících v 41 domech. Stála tu již i dnešní zvonička, pravděpodobně z poloviny 18. století.
V druhé polovině 18. stol. se zde hodně rozšířilo pálení dřevěného uhlí v okolních lesích pro nižborskou huť, takže z velké části obec obývali uhlíři, nebo pracovala v lese. Po zrušení hutě našlo mnoho zdejších lidí práci na stavbě železnice Rakovník-Beroun (1876), která právě ve Žloukovicích přemosťuje řeku Berounku. Roku 1863 zde vznikla knihovna a také škola. Ta však musela být roku 1949 kvůli úbytku dětí zrušena.
I přes veškeré změny se zde uchovala řada staveb lidového stavitelství tzv. středočeského typu. Zatímco ve Stradonicích se uplatnily zděné stavby, Žloukovice charakterizovaly především roubenky. Žloukovice zůstávaly dlouhou dobu v podstatě odříznuty od světa, protože do nich nevedla řádná silnice, používalo se úzkých lesních cest. Teprve roku 1935 byla po odstřelu části Čerchovské skály postavena silnice spojující obec s Nižborem.
V poválečné době došlo i ve Žloukovicích k poklesu obyvatel a přeměně řady domů na rekreační objekty.
Již během první republiky začali rekreanti vyhledávat romantické okolí Žloukovic. Vznikla zde řada letních táborů a tábořišť, celé kolonie rekreačních chat. Do konce roku 2000 zde vyrostlo 569 rekreačních objektů, tedy zdaleka nejvíce na celém Nižborsku. I to svědčí o podmanivém kouzlu zdejší přírody.
V současné době mají Žloukovice zhruba 253 obyvatel.
Jiří Topinka
